Nikdo z nás nemůže vědět, jestli někde v jeho duši nečíhá zákeřná nemoc na svoji příležitost převzít moc nad zdravým rozumem. Markéta zažila první ataku psychózy a hospitalizaci na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny v devatenácti letech. Poznala tehdy svěrací kazajku, izolační místnost, potupné přivázání k posteli i nesvobodu a duševní bolest. Dlouho odmítala přijmout skutečnost, že je vážně psychicky nemocná, nechtěla užívat léky, pracovala na náročných postech a opakovaně se vracela do psychiatrické léčebny. Nakonec pochopila, že jedinou možnou cestou je naučit se s nemocí žít. Zařadila se do normálního života, vdala se, získala přátele. Věnuje se svým zájmům a koníčkům, prožívá šťastné chvíle. Dlouhodobě navštěvuje psychiatra a psychologa, kteří jí na nelehké cestě ke zdraví pomáhají. Autorka doufá, že její příběh poodhalí a přiblíží svět duševně nemocných a přispěje k jeho lepšímu poznání a porozumění.